Sultan Hasan | Sultan Egypta | Období Mamlúků
An-Naser Badr al-Din Hasan ibn Muhammad ibn Qalawun (1334/35–17. března 1361), lépe známý jako an-Naser Hassan, byl mamlúcký sultán Egypta a sedmý syn an-Nasera Muhammada Ibn Qalawuna, který zastával úřad, vládl dvakrát v letech 1347–1351 a 1354–1361.
Moc převzal po svém bratrovi Al-Muzaffaru Zainu Al-Dinovi Hájím Bin Al-Nasseru Muhammadovi a po něm převzal moc jeho bratr Al-Nasser Badr Al-Din podruhé.
Narození a výchova
Sultán Hassan se narodil v roce 1335 n. l. a vyrůstal v domě krále a sultána. Jeho otec, sultán Al-Nasir Muhammad Ibn Qalawun, byl vládcem nejjasnějších období mamlúckého státu, během nichž stát dosáhl vrcholu své síly a slávy. A dá-li Bůh, mladý novorozenec zažije šest let prosperující vlády svého otce, neboť zemřel v roce 1340 n. l. Sultána Al-Nasira Muhammada Ibn Qalawuna vystřídalo šest jeho synů, z nichž se sotva jeden usadil na trůně, dokud nebyl sesazen nebo zabit a úřad převzal další, dokud nepřišla řada na Al-Nassera Hasana. Sultánátu se tedy ujal 18. prosince 1347 n. l., mladý chlapec, který neměl nad ničím kontrolu, málo zkušeností a špatnou schopnost čelit knížatům a starším a řídit záležitosti.
Společný regent
Záležitost řídili dva princové, Manjik a jeho bratr „Bibgaars“, a sultán Hassan se stal jako ten, kdo byl omezen, neschopný jednat, a osud chtěl, aby druhý rok jeho vlády byl svědkem vypuknutí epidemie, která zesílila v Egyptě a zabila statisíce lidí.
Historici uvádějí, že v Egyptě denně umíralo deset až patnáct tisíc lidí, a byly kopány jámy a mrtví do nich házeni. Do jámy bylo pohřbeno třicet nebo čtyřicet lidí a lidé trpěli daněmi a poplatky, které na ně uvalili dva brutální princové. Lidé čelili dvěma těžkostem: závažnosti smrti a závažnosti výběru daní.
První mandát sultána Hasana
A v roce 1350 n. l. soudci prohlásili, že sultán dosáhl plnoletosti a stal se způsobilým k výkonu vládních záležitostí bez cizího poručnictví nebo zásahu prince.
Chlapec se začal chovat jako skutečný sultán poté, co ukončil své poručnictví a dosáhl plnoletosti, ale po několika měsících došlo k scéně, která se v mamlúcké éře hodně opakovala, neboť princové nasadili válečný stroj a vyhlásili revoluci, a princ Taz al-Mansouri stál v čele vzpoury. Do sálu Dheisheh a zatkli sultána Hasana a přivedli ho do harémového sálu!
Sotva vzal otěže záležitostí do svých rukou, zatkl oba prince a zkonfiskoval jejich majetek. To bylo varování pro ostatní prince, kteří se obávali nárůstu jeho moci a posílení jeho sevření moci. Takže si pospíšili, aby se ho zbavili, než se on zbaví jich, a byli v pohybu rychlejší než on.
Tak ho sesadili z trůnu 11. srpna 1351 n. l. a složili přísahu věrnosti jeho bratrovi, králi Salahu al-Dinovi Ibn Muhammadovi Ibn Qalawunovi, který byl čtrnáctiletý chlapec.
Druhý mandát sultána Hasana
Štěstí nového sultána nebylo šťastnější než jeho bratra, sultána Hasana, neboť byl omezen v nakládání, nezavíral žádný rozkaz ani nevydával žádné rozhodnutí. Moc se soustředila v rukou dvou princů Sarghtamyše a Sheikhouna.
Když se jeden z princů pokusil požádat o pomoc sultána, aby je sesadil a zatkl, ti se rychle chopili sultána a vrátili jeho bratra Al-Nasira Hasana k moci, opět v roce 1354 n. l.
Když se ujal moci, zůstal takový, jaký byl, podmaněný svými záležitostmi, a z sultánátu neměl nic než jeho jméno. Neřídil vládu a nebyl schopen ji vykonávat pod tyranií dvou princů Sarghtamyše a Sheikhouna.
Když byl v roce 1357 n. l. zabit druhý z nich, druhý zůstal ve vládě sám. Jeho záležitosti se staly velkými a protáhly se ve státě, jeho bohatství se zvýšilo a jeho království se rozmnožila. Byl vystaven protivenstvím, takže byl dříve než jeho protivník, a podařilo se mu ho zatknout a uvěznit.
Stal se nesporným sultánem, poprvé pro něj popsal atmosféru a jeho rozhodnutí byla osvobozena od omezení a kontroly, a sám se ujal státních záležitostí bez zásahu kohokoli. Zmizel jako úplněk v mraku a vrátil se do Sultanátu jako meč vytažený z pochvy.
Ale to netrvalo dlouho. Když s ním byla věc sporná. Princ Yalbugha Al-Omari pak uspěl v zatčení a zabití sultána 17. března 1361.
Konec sultána Hasana
Historici ho popsali jako rozhodného, majestátního a odvážného krále s účinným slovem, který nebyl zvyklý pít alkohol a nedopouštěl se zjevné nemravnosti. Al-Naser Hassan byl zabit jedním ze svých vlastních mamlúků, Yalboughou al-Umarim. Sultán Hassanovi bylo v den jeho smrti třicet let a doba jeho vlády v jeho druhém sultanátu trvala šest let a sedm měsíců.
Stavební práce sultána Hasana
Během své druhé vlády zahájil an-Naser Hassan stavbu komplexu mešity-madrasy sultána Hasana v Káhiře, stejně jako další architektonická díla, jmenovitě náboženské stavby, v Káhiře, Jeruzalémě, Gaze a Damašku.